Program Miloše Zemana
Co navrhuji pro budoucnost České republiky
Dvě desítky let po listopadové revoluci Česká republika stále hledá program svého dlouhodobého směřování. Zažili jsme iluze, jejichž společným jmenovatelem byla víra, že můžeme nabídnout světu i sobě specifickou českou cestu, nepoučenou ze zkušeností vyspělých zemí. Že místo standardních politických stran máme svou politickou budoucnost založit na občanských hnutích, místo běžných metod privatizace vymyslet kupónovou privatizaci či že místo systému progresivního zdanění, běžného ve všech vyspělých zemích, musíme zavést rovnou daň. Proti tomuto pohledu, jenž mohl vést k neoprávněné národní hrdosti na naši originalitu, nabízejme pohled daleko pokornější. Hledejme inspiraci v nám kulturně blízkých evropských zemích, které již desítky a někdy i stovky let zaznamenávají úspěšný vývoj.
Těmi jsou především Švýcarsko a Švédsko. Švýcarsko kvůli svému politickému modelu, Švédsko pak kvůli modelu socioekonomickému. Švýcarsko dnes vnímáme především jako zemi přímédemokracie, založené na systému referend. Švýcarský politický systém ale výrazně zkvalitnil i zastupitelskou demokracii. Příklad Švédska nám zase ukazuje, že vysoká míra progresivního zdanění zvyšuje konkurenceschopnost země a současně zachovává i sociální smír.
Nechci vytvářet iluzi, že inspirace švýcarským a švédským modelem povede sama o sobě k rychlému dosažení životní úrovně těchto zemí. Dávám ale přednost osvědčeným cestám před cimrmanovskými experimenty, které nás v minulé době postihly.
Abychom mohli na tyto cesty nastoupit, jsou podle mého názoru nezbytné dvě skupiny reforem –politická reforma a reforma ekonomická.
I. Politická reforma – základním nedostatkem českého politického systému je přílišnánadvláda politických stran nad občany. Strany na svých kandidátkách stanoví pořadí kandidátů , které může volič jen velmi obtížně měnit. Reklamuji však právo občana-voliče do tohoto pořadíúčinně zasáhnout. Mají-li občané skutečně rozhodnout, komu z navržených stranických kandidátůdát svou důvěru, musí především tyto kandidáty znát. Při dnešním počtu čtrnácti krajů to nelze.Řešením může být zvýšení počtu volebních okrsků ve volbách do Poslanecké sněmovny takovým způsobem, aby v menších okrscích mohl každý občan poznat svého kandidáta. Z těchto důvodůnavrhuji, aby byl počet volebních okrsků zvýšen z dnešních 14 na 35. Znalost kandidátů umožňuje občanům, aby sami rozhodli, který z kandidátů pouze slibuje a který již něco skutečně dokázal. Volič by měl mít také právo sestavit si vlastní kandidátku, složenou z těchto osobností, a nevázat se pouze na kandidátku jediné strany. Tato možnost – tzv.panošování – je u nás již zakotvena v komunálních volbách. Dosud ale neplatí pro volby krajské ani celostátní, kde jsme nuceni dát svůj hlas kandidátům jediné strany. Další mojí vizí je rozšíření přímé demokracie. Lze ji uplatnit již na komunální úrovni tím, že starostové, resp. primátoři nebudou voleni zastupitelstvem, ale samotnými občany. Výhodou je odstranění zákulisních machinací při zastupitelské tajnévolbě.Navrhuji, aby byl zvolen ten, kdo v komunálních volbách obdržel nejvíce preferenčních hlasůa má tak největší důvěru občanů.
II. Ekonomická reforma – preference investic před spotřebou. Základním nedostatkem našeho ekonomického je vysoký sklon ke spotřebě. Politické strany se často podbízejí voličům populistickými sliby, zaměřenými do oblastí spotřeby, a při nedostatku zdrojů tak utlumujíinvestice. Před parlamentními volbami v roce 2010 jedna z kandidujících stran nabízela starobním důchodcům, že jim v případě svého volebního úspěchu zajistí takzvaný třináctýdůchod. Při více než dvoumiliónovém počtu starobních důchodců by to znamenalo výdaj ze státního rozpočtu přibližně 5 miliard korun. Za těchto 5 miliard by se daly postavit domovy s pečovatelskou službou, kterých je krajní nedostatek. Dalo by to růstový impuls stavebnictví i odvětvím vybavujícím tyto domovy, zaměstnalo by to ty, kdo by tyto domy stavěli a vybavovali, tak ty, kdo by v nich pracovali jako personál.
III. „Třináctý“ důchod je spotřeba, výstavba domovů s pečovatelskou službou pro starobnídůchodce je investice. Investice, na rozdíl od spotřeby, vytváří nová pracovní místa a snižuje tak nezaměstnanost, tím snižuje výdaje státního rozpočtu nutné na podporu v nezaměstnanosti a naopak zvyšuje příjmy státního rozpočtu formou daní a pojištění odváděných nově zaměstnanými. Problémem je, že investice nemají volební právo. Méně inteligentní voliči dávají přednost laciným slibům, jejichž dlouhodobým důsledkem je nejen rostoucí zadlužování, ale i podlomenívýkonnosti národního hospodářství.
IV. Za nejdůležitější celospolečenskou investici považuji investice do vzdělání. Vzdělání jako součást veřejného sektoru nemůže být založeno na komerčních principech. Odmítám placeníškolného na vysokých školách. Místo toho navrhuji systém penalizačních poplatků uplatňovaných u málo úspěšných studentů včetně opakování zkoušek, ročníku nebo prodlužování doby studia.
V. Další významnou celospolečenskou investicí je zdravotnictví. Ani zde nemůžeme souhlasit s považováním zdravotnictví za druh byznysu. Proto odmítám zavádění poplatků na zdravotní péči. Místo toho doporučuji úsporná opatření zejména v oblasti lékové politiky, která představuje nejvýraznější část zdravotnických výdajů. Málo se ví, že až dvě třetiny cen léků představujípatentové poplatky zahraničním farmaceutickým firmám. Proto navrhuji definici standardu, bezplatně krytého ze zdravotního pojištění, jehož součástí by byly u běžných onemocnění léky s ukončenou patentovou ochranou (generika).
VI. Páteří investic do veřejného sektoru jsou tedy investice do vzdělání a zdravotní péče. Stát musí ovšem pečovat o bezpečnost svých občanů, o fungování veřejné dopravy a další aktivity. Má-li dostát těmto svým povinnostem, musí nejprve šetřit na vlastních spotřebních výdajích a teprve poté doplňovat své zdroje rozpočtovými příjmy. Prvním zdrojem úspor v rámci výdajů na vládníspotřebu jsou úspory ve snižování přebujelého státního aparátu. Výdaje na státní zaměstnancejsou dnes největší položkou státního rozpočtu.
VII. Druhou oblastí jsou úspory v armádních výdajích. Armáda má plnit své funkce jednak v rámci integrovaného záchranného systému, jednak v rámci zahraničních misí v boji proti mezinárodnímu terorismu. To však není důvod pro rozsáhlé plýtvání, často doprovázené korupcí. Proto navrhuji výraznou redukci armádních výdajů, včetně redukce nepotřebných zařízení. Úspoře výdajů by prospělo i sloučení ministerstva obrany a generálního štábu do jedné instituce.
VIII. Třetí oblastí jsou úpory v sociálních dávkách, které dnes v té či oné formě pobírá zhruba polovina obyvatelstva a které mnohdy demotivují k zájmu o práci. Proto navrhuji vázat výplatu sociálních dávek na pracovní začlenění příjemců těchto dávek, například formou veřejněprospěšných prací. Veškerá úsporná opatření by však působila směšně, kdybychom současněpřipustili pokračující rozkrádání státního i veřejného majetku, ať už je nazveme korupcí, nebo tunelováním. Proto navrhuji, aby byl přijat zákon o prokázání původu příjmů a majetku a aby majetek získaný nelegálním způsobem byl zabaven. Peníze se neztrácejí, pouze se přelévají a nelegálně získaný majetek lze dohledat, nebudou-li tomu bránit politické tlaky.
IX. Teprve tehdy, budou-li provedena úsporná opatření a budouli „ucpány díry“ v předražených veřejných zakázkách spojené s korupcí, je možné uvažovat o zvýšení rozpočtových příjmů. Tyto příjmy jsou z rozhodující části tvořeny daněmi a pojistným. V souvislosti s důchodovou reformou se často hovoří o nutnosti, aby si občané spořili na stáří, třebaže to již dělají tím, že si platídůchodové (sociální) pojištění. Navrhuji, aby sociální pojištění bylo zvýšeno o dva procentní body a tím se vyrovnal současný deficit důchodového účtu. Starobní důchody by měly být valorizovány v souladu s inflací, aby byla zachována jejich kupní síla, a to stejnou částkou pro všechny starobnídůchodce. Měla by být zrušena omezení bránící důchodcům pracovat bez krácení jejich důchodu.
X. Daně z příjmů fyzických osob by měly být odváděny podle výše příjmu. Navrhuji, abyprogresivní zdanění bylo odstupňováno podle násobku průměrné mzdy s tím, že u čtyřnásobku průměrné mzdy by činily 40%. Daně z příjmů právnických osob by měly být ponechány přibližně naúrovni 20 %, aby nebyly ve své činnosti demotivovány podnikatelské subjekty. Nejdůležitějšípříjmovou položkou je daň z přidané hodnoty. Zde navrhuji ponechání snížené sazby DPH pouze pro základní potraviny a léky na úrovni 10 % a zvýšení základní sazby DPH na úroveň 25 %. Toto jistě nepopulární opatření u zbytných komodit by vedlo k jejich mírnému zdražení, ale spolu s dalšími opatřeními by mohlo přinést vyrovnané rozpočtové hospodaření, a tak zastavit dalšízadlužování naší země.
XI. Prostředky získané uvedenými opatřeními by v žádném případě neměly být opět projedeny. Měly by být investovány do racionálních projektů - dopravní infrastruktury, bytové výstavby, opravy kulturních památek. Jedině politika, která za sebou zanechá nové užitečné hodnoty, obrazněřečeno „zasadí stromy a postaví domy“, je politikou, která je úspěšná.
Miloš Zeman
Z aktualit
